Proč píši, proč blog?

Od malička jsem měla problém s psaným textem nebo se čtením knih. Za celý svůj dosavadní život jsem nabyla pocitu, že neumím psát, že mám tolik gramatických chyb, co by text kazily, a to přece nejde nikam vystavit. Na mých kurzech a seminářích mě překvapovaly otázky, zda jsem již vydala knihu nebo zda publikuji.

Vždy, když někdo vyslovil tuto otázku, cítila jsem, jak ve mně probouzí zvědavost, ale zároveň jak se stahuju do své ulity.

Já přece nemůžu psát, neumím to a kdo by to četl?

Ale tak, jak se mi to ostatně již v životě děje, to ve mně stále hlodalo. Vždy, když narazím na nějakou překážku, do několika dnů mi přichází do cesty možnosti řešení. Mnohdy je jakoby nevidím a nečapnu je, ale nyní jsem si řekla, že to chce odvahu.

Předávám lidem myšlenku, že „STRACH JE UKAZATELEM MÍSTA, KTERÉ MÁ PRO NÁS VÝZNAM“. Uvědomila jsem si, že stále kolem tohoto místa chodím a že mě k němu nejen mí klienti znovu a znovu doprovází.

Začala jsem si znovu i pro sebe opakovat, že pokud v jednom okamžiku cítím strach a zároveň touhu to zkusit, je to přesně ta fáze mého života, kdy mohu něco změnit. Rozhodla jsem se nebojovat, ale vykročit.

Začala jsem psát

Hlavním důvodem, proč jsem začala psát, je touha najít další kanál pro komunikaci s lidmi. Denně mi někdo napíše s prosbou o radu, termín, besedu nebo se jen tak chce na něco zeptat. Často se dotazy opakují a souvisí se základními fakty o dětských emocích. Tato fakta a zároveň příběhy, které mě potkávají, bych ráda postupně vepisovala sem.

Vnímám v tom možnost, prostě to chci zkusit.

Přiznám se, že je zde i druhý důvod, píši, abych si zkusila, že to jde, i když mé nitro volá mnohé PROČ BYCH TO NEMĚLA DĚLAT. Proč bych neměla psát.

Psaní přijímám jako způsob napojení, jsem s ním v úctě

Ráda bych skrze text zažehávala v lidech touhu vykročit na cestu i s batohem plným strachu. Mohu být průvodcem v úseku života, kde lidé hledají odpovědi na otázky související s tématem DĚTSKÝCH EMOCÍ.

Vítejte mezi písmenky, ve kterých zachytíte mé zkušenosti, zážitky nejen z praxe, ale také i z mého života. Jsou to řádky, ve kterých prosvítá můj vztah k dětem.