Muž

Muž

Hodnota muže je pro mě v mém životě nedocenitelná.

Vnímám ho jako doplněk k mému ladění v životě. Můj muž je pro mne velmi důležitý. Z celého srdce ho miluji a vážím si ho. Každý den mne inspiruje, podporuje a překvapuje. Je to ten nejlepší otec pro mé děti.

Ale zároveň si uvědomuji, jak velkou cestu jsem musela k tomuto pocitu ujít.

Ne vždy jsem měla tento pohled na muže, a ne vždy jsem si jich takto vážila.

Potřebovala jsem se zastavit, ztišit, zklidnit. Díky terapii a důvěře v sebe se mi to povedlo. Zjistila jsem, že proto, aby mě můj muž mohl slyšet, je potřeba uslyšet jeho.

K tomuto stavu mi dopomohly spory, které jsem s mužem měla. Neshody a trápení, kterými jsme si spolu prošli. Období, kdy se nám nedařilo zplodit dítě, období, kdy jsme přijali syna do péče a zjistili jsme, že nás to začalo rozdělovat, a období, kdy nepřicházel domů, protože u mě nenacházel prostor pro své mužství.

Pomohl mi k tomu i znakový jazyk, skrze který s mužem komunikuji. To jiné, co mi přinesl, je velmi podstatné. Komunikace z očí do očí v každou chvíli kontaktu.

Změnilo se vše, dnes náš vztah mohu označit za krásný, harmonický, dynamický, naplněný.

My ženy to máme podobně

Také ve svých konzultacích se setkávám s rozdílnými zkušenostmi, které mají ženy se svými muži. Od manipulátora, násilníka, pasivního účastníka domácnosti, přes casanovu až k romantickému citlivému partnerovi. To, v čem se tyto všechny klientky shodují, je ten fakt, že muže tvaruje jejich minulost.

Právě proto mě tak hodně baví pracovat s velmi malými chlapci a jejich rodiči, protože již ve velmi útlém věku se vše tvaruje.

Setkávám se však i se samotnými muži a vnímám, jak moc jim my, ženy, můžeme pomoci nebo i ublížit.

Každý muž byl malým chlapcem

Každý muž byl kdysi malým chlapcem, kterého matka a otec tvarovali do obrazu dospělého muže. Předávali mu informace, dovednosti a sdíleli emoce. Důvěřovali mu, nebo mu naopak vůbec nedůvěřovali.

Cesta k mužství je velmi náročná. V dětství se spousta mužů setkalo s tím, že jejich chlapecké rysy byly na obtíž. Zažili zklamání, když naplno využili chlapeckou energii. Třeba se to někdy nepovedlo, něco rozbili, až moc se hýbali, až moc zkoumali a byli moc nahlas. Zjistili, že se vlastně nevyplatí moc chlapeckou energii využívat. Čím více ji využívali, tím více se vzdalovali rodičům a byli odmítáni.

Logicky z podstaty věci se tedy ve svém životě učili svou energii tlumit. Byli více závislí, více citliví, více nesamostatní a více svázaní. Naučili se potlačovat svou přirozenost.

Tito chlapci vyrostli často v muže, kteří si dávají pozor, aby před ženou nebyli moc výrazní. Tak, aby je mohla přijmout a oni mohli zůstat po jejím boku. Tak, jak to bylo v dětství, kdy toužili zůstat po boku matky.

Nevyvěrala doposud napovrch jejich pravá podstata. Ta jen někde bublá pod pokličkou a čeká na svou příležitost.

Pak se tito chlapci, již v těle muže, zamilují a opatrně zjišťují, že jsou něčím atraktivní a jsou ženou přijímáni. To postupně vyprchá, neb žena zjistí, že něco chybí. Mužství.

To první, co žena začne dělat, je, že začne volat po tom, kde to mužství je, než aby si uvědomila, jak sama může velmi ovlivnit to, aby mužství jejího partnera vyvěralo krásně na povrch.

Právě tento bod je bodem zlomu. Pokud si žena uvědomí, že ona sama může svého partnera podpořit, aby se projevil, má vyhráno.

Pokud začne jen bědovat, zašlape ho ještě hlouběji, než byl. Muž se přirozeně začne bránit a tím se rozjíždí kolo obran, neshod a sporů. Navíc pokud do tohoto vztahu přijde dítě, které je přirozenou konkurencí pro partnerovu pozornost, je to o to těžší.

Scénář pokračuje, muži jsou stále káráni

Jsou přijímáni, ale stále před blízkou osobou raději neprojevují přirozeně svou energii, aby byli naplno přijati. Takto se to naučili, protože se to přece nedělá.

Pak se po čase o nich začne (opět) říkat, že jsou divní, že to nejsou praví chlapi. Že neumí to a to, že nedělají to a to. Muži jsou pak zmatení, nerozumí tomu. Již v dětství se naučili, že je to dobré dělat takto, a pak se to po nich chce opět naopak. Co s tím?

Často mi ženy při konzultaci říkají: „Já přece nechci být jeho máma, ale jeho partnerka.“ „On mi nerozumí.“ „Není vůbec doma.“ „Neslyší mne.“

Tajemství

Prozradím vám tajemství. Je to naprosto stejné, když unavená maminka popisuje chování 4letého syna, vyčerpaná matka popisuje chování pubertálního chlapce a zoufalá žena popisuje chování svého partnera.

Když se bavím s matkou 4letého chlapce, často slýchám: „On mě vůbec nevnímá, neposlouchá mě. Jako by se díval do prázdna, když mluvím.“ „Dělá si, co chce, a odchází, když mu vysvětluju, že nemůže běhat po bytě, skákat pořád dokola a všechno rozebírat.“

Když mi vypráví maminka pubertálního syna rozhovor s ním: „Když na něj mluvím, jako bych mluvila skrz, neslyší mě a jen naučeně přikyvuje, nezajímá ho vůbec, co říkám. Odchází a já ani nevím, co slyší. Jako kdybych vůbec nebyla. Moc doma vlastně ani není. Stále je raději s vrstevníky.“

Pak mi dospělá žena o svém muži říká: „Když se s ním chci domluvit, tak je mimo, nevnímá mě. Je myslí jinde. Dělá ze mě hloupou, jen přikyvuje a pak stejně nic z toho neudělá. Chodí pozdě z práce, pořád jen vlastně pracuje. Nebo je s kamarády na fotbale.“

Přijde vám to stejné? Ano, je to stejné. I my ženy se totiž ve svém dětství učíme, jak s muži komunikovat. Učíme se to již od svých rodičů, ale také ve školce a ve škole. Zde všude totiž chlapci zažívají velmi podobnou komunikaci také s učitelkami.

Jen málo učitelek žen dokáže podpořit podstatu chlapecké duše. Většinou je to tak, že jim je na obtíž to, jak chlapci ruší, nevydrží na místě a stále něco vymýšlí a chtějí něčemu přijít na kloub. Je to jiná polarita než ta holčičí.

Dívky to sledují, dívají se na to, jak dospělé ženy s chlapci jednají a jak s nimi komunikují. Tuto komunikaci se učí. V dospělosti ji pak vypilovávají s kamarádkami na kafíčku, často si předávají informace o tom, jak je jim mužský svět protivný a už jsou unavené stále hledat cesty. Začnou živit šíření negativního obrazu o svém muži. A přitom si v hloubi duše přejí jeho blízkost.

Umíme muži říct, co potřebujeme?

Pokud jste dočetli až sem, tak si jsem jistá, že jste uvnitř někde hluboko zavadili o myšlenku: „Ale co my, ženy, proč se zde nepíše o tom, jak my to máme těžké a jak my potřebujeme opečovat a pomoc od mužů.“

A to je právě důkaz toho, proč to ve vztahu nefunguje. Když žena vyjadřuje to, co potřebuje, muž to neslyší a přebíjí to tím, co potřebuje on. Kolotoč se roztáčí.

Máme v sobě každý tolik bolesti a tolik potřeb, že nejsme schopni zpomalit, natož zastavit a chvíli ustoupit a jen přijímat. Nemůžeme tak zjistit, jak moc nám to může dát a jak moc skrze přijetí můžeme zpětně získat pro sebe.

Bráníme se svým zraněním

Není to důkaz naší sobeckosti, nebojte se. Je to jen důkaz toho, kolik bolesti a strachu v sobě máme. Kolik předsudků jsme cestou života stihly posbírat. Kolik zranění máme a jak moc se potřebujeme bránit.

„Kooonečně jsem dospělá a už si nenechám líbit, že mě někdo takto nerespektuje a ponižuje a prosadím si svou.“ Křičí z nás a bojuje za naši identitu naše dušička. Ale komu tato slova patří, partnerovi?

Milý muži, pokud jsi dočetl až sem, věz, že máš velkou moc ve mě probouzet krásu, sílu, ladnost a touhu. Probouzet to vše, po čem voláš, a to vše, co ve mně můj život ušlapal. Právě tebe muži jsem si já, žena, vybrala, protože ty mě pozvedáš a ty mě můžeš vést, když své síly budeš využívat tak, aby mě to chránilo, uctívalo a laskalo na těle i duši. Můj milý muži, jsi to ty, kdo mě svým dotykem pěstuješ jako květinu, a vždy, když se mě dotkneš, má touha být krásnou se násobí a inspiruje mě to k novým věcem. Vždy, když mě ty, můj muži, oceníš, toužím být v té oblasti pro tebe stále lepší a opakovat tyto věci stále dokola. Můj muži, zastav se občas u mě a pohlaď mě po tváři, když přijdeš domů. Dáváš mi tím vždy najevo, jak si mě vážíš a já to potřebuji právě od tebe. Milý můj muži, věnuj se svým koníčkům  povídej mi o nich, vnímám tak, jak si činný a životaschopný a umíš čerpat energii pro nás všechny. Můj muži, říkej mi, co máš na mně rád a za co si mně ceníš, protože z tvých úst, z úst právě od tebe a jen od tebe, je toto pro mě velkým pokladem, který jsem nedostávala jako malá, a proto je to pro mě tak léčebné. Můj muži, jsem zde s touhou přijmout tě takového, jaký jsi, protože jsi pro mě takto dokonalý. Vedle tebe se cítím celistvá a živoucí. Díky ti za to. Tvá žena.

Máme naději na krásný vztah a muži mají šanci pro sebe

Pokud však čtete tento článek a cítíte toto zároveň s pocitem, co vy samy ještě můžete pro váš vztah udělat, pak to má velkou šanci. Pak máte velkou šanci podpořit mužství nejen ve svém synovi, ale také ve svém partnerovi.

Nečekejme na to, až se něco muži nepovede. Pojďme se společně učit říkat muži včas, co je na něm v pořádku. Nečekejme na dobu, až náš muž udělá chybu a my mu řekneme: „No, vidíš, já jsem ti to říkala. Jak to děláš? To nevíš, že…“ „To jsi nemohl udělat tohle, když víš, že já tohle?“

Pojďme jim včas říkat, čeho si na nich vážíme, než to přestanou dělat, a my si pak všimneme, že to nedělají: „To kdysi jsi mi alespoň …, ale dnes už ani to ne, to už mě nemáš rád?“

Pojďme jim konečně z našich úst říct, že pro nás jejich mužský svět není hybridní a nedokonalý, ale že ho přijímáme, živíme a oceňujeme natolik, aby jim stálo za to se snažit.

Pokud to dokážeme, máme velké šance, že se začnou plnit naše partnerská přání. Pak můžeme začít říkat naplno, co potřebujeme a budeme vyslyšeny. Teprve potom dokážeme být také dobrými matkami pro své syny. Naši muži nám otevírají cestu růstu. Nerosteme skrze sebe, ale skrze bolestivé zrcadlo, které nám tento nejbližší člověk nastavuje.

Můj milý muži Jirko, vážím si tě za to, jak každé ráno po celé naše manželství přicházíš a budíš mě s úctou a jemností pohlazením a polibkem. Vážím si tě za to, jak mě podporuješ dotekem a slovem ve chvíli, kdy vidíš, jak jsem na dně.

A moc tě obdivuji za to, jak hraješ hokej, líbíš se mi v dresu hokejisty a jsem velmi pyšná, když dáš gól.

Obdivuji tě, když tě vidím, jak cvičíš a jakou v tom máš vytrvalost. A nejvíce si tě vážím za to, že i přes mé hysterické scény zůstáváš pevný a klidný. Vyjádříš porozumění tomu, proč tak asi jančím, a poskytneš mi část tvé pevnosti. Dělej to takto dál, potřebuji to a vážím si toho.

 Tvá žena Soňa